P&L spol. s r.o.

16.01.2009 - Luděk Páleníček

 Kukuřice setá (Zea mays L.) je rostlinou, která má spolu s obilninami nezastupitelné místo ve struktuře pěstovaných plodin. Její pěstování ve světě v průběhu několika posledních desetiletí nabývá na významu a to i přesto, že za posledních patnáct let došlo k úbytku hospodářských zvířat, jakožto hlavních konzumentů této plodiny. V našich podmínkách má poměrně krátkou historii pěstování a dosud převažují dva její užitkové směry: kukuřice na zrno a kukuřice na siláž. V posledních letech se stala dominantní plodinou a v některých zemědělských podnicích je takřka nenahraditelnou. Plochy oseté kukuřicí setou se rok co rok zvětšují a kukuřice se stává pro řadu prvovýrobců jednou z hlavních nosných plodin osevního postupu. Stále více zemědělských podniků má osevní postup postaven na obilninách a na kukuřici. Její rozšíření si lze vysvětlit několika důvody:

1. poskytuje vysoký energetický potenciál (a to 324 000 MJ/ha)
2. osivářské firmy nabízejí prvovýrobcům moderní výkonné hybridy, které lze pěstovat i v oblastech, kde se kukuřice doposud nepěstovala nebo pouze ojediněle
3. má krátkou vegetační dobu a sklizeň lze plánovat a cíleně řídit
4. tvoří důležitou součást krmných dávek, které ovlivňují ekonomiku produkce živočišné výroby. Podle Petra Húska (1997) je v krmné bilanci nenahraditelná především jako zdroj energie a v krmných směsích pro jednotlivé kategorie hospodářských zvířat by v průměru měla tvořit alespoň 25%.
5. v potravinářském průmyslu slouží na výrobu škrobu, tuku a olejů, mlýnských a pekárenských produktů
6. v neposlední řadě je to využití k průmyslovému zpracování jako surovina pro výrobu stavebních hmot, papíru, lepidel, bioplastů a nejnověji také pro výrobu obnovitelných zdrojů energie (bioetanol, bioplyn, biomasa), zde jsou však stále velké rezervy

Největším světovým pěstitelem kukuřice jsou Spojené státy americké a v současnosti dominují v pěstování této plodiny. Trendy a novinky související s jejím pěstováním pocházejí převážně z amerického kontinentu. Kukuřice je vhodnou plodinou pro půdoochranné (minimalizační, bezorebné) technologie, které zvyšují její výnosy, snižují náklady i riziko větrné a vodní eroze půdy. Půdoochranné technologie jsou nejvíce používány v Severní a Jižní Americe a v Austrálii. V posledních desetiletích byl zaznamenán jejich rozvoj i v Evropě. Podle Hůly a kol. (2008) v třicátých letech minulého století zapříčinila kombinace intenzivního zpracování půdy a sucha v obilnářských oblastech USA prašné bouře a katastrofální větrnou erozi, což vedlo ke vzniku agentury na ochranu půdy. V druhé polovině 20. století byly tyto agentury vytvořeny také v mnoha dalších zemích světa. Od šedesátých let minulého století dochází po celém světě k postupnému přechodu od tradičních způsobů zpracování s orbou k různým formám minimalizačních technologií. Celosvětově je prováděn rozsáhlý výzkum technologií zpracování půdy bez orby. Je zaměřen především na hodnocení vlivu různých systémů zpracování půdy a zakládání porostů na kvalitu půdního a životního prostředí, na růst, výnosy, a kvalitu pěstovaných plodin, na ekonomiku a trvalou udržitelnost rostlinné produkce. Výsledky obecně ukazují, že snížení hloubky a intenzity zpracování půdy má většinou příznivý vliv na půdní a životní prostředí.

• Půdoochranné technologie s mělkým zpracováním půdy a přímého setí plodin do nezpracované půdy jsou intenzivně (dominantně) používány v Severní Americe. Zemědělce zde ke změně technologie vedly především důvody ekonomické (silná konkurence na trhu, snížení státních dotací a drahá pracovní síla) a ekologické. Hůla a kol. (2008) uvádí, že půdoochranné technologie v Jižní Americe byly přijaty dokonce rychleji než v USA. Nejvíce jsou používány v Brazílii, Argentině a v Chile. Přímé setí plodin do nezpracované půdy má v Jižní Americe ještě větší význam než v Severní (oblast bohatá na srážky, nutná protierozní ochrana).

• V současnosti se nejčastěji používají následující půdoochranné technologie:
• Conservation tillage (ochranné zpracování půdy) – zahrnuje různé způsoby zpracování půdy bez orby i přímé setí do nezpracované půdy. Nejméně 30% povrchu půdy zůstane po zasetí pokryto rostlinnými zbytky.
• Minimum tillage/Reduced-tillage (minimální/redukované zpracování půdy) – jedná se o minimální zpracování půdy omezené na minimum, které je nutné provést k založení porostu plodin nebo pro regulaci zaplevelení.
• No-tillage (systém bez zpracování půdy) – jde o termín používaný především v Severní Americe, ve Velké Británii se používá termín "direct-drilling" přímé setí).
• Strip-tillage (zpracování půdy v pásech) – půda se zpracovává v úzkých pruzích, do nichž je uloženo osivo (i hnojivo). Půda mezi těmito pruhy zůstává mechanicky nezasažena.
• Ridge-tillage (zpracování půdy s vytvořením hrůbků) – využívá se u širokořádkových plodin. Vytvořené hrůbky mohou na pozemku zůstat i několik sezón nebo můžou být každoročně obnovovány. Významná část rostlinných zbytků předplodiny zůstává po zasetí na povrchu půdy.

V České republice došlo k intenzivnímu rozšiřování půdoochranných technologií v posledním desetiletí 20. století. Podle Hůly a kol. (2008) technologie zpracování půdy a zakládání porostů bez použití orby je v současnosti používána na více než 30% orné půdy ČR. Systémy zpracování půdy bez orby, zejména systém s mělkým kypřením a přímé setí, jsou doporučovány především pro oblasti s nižšími srážkami a vyšší průměrnou teplotou vzduchu. Mišina a Kováč (1993) uvádějí jako vhodné podmínky pro přímé setí: úrodné půdy nezaplevelené vytrvalými plevely, nadmořská výška do 350 m, roční úhrn srážek do 600 mm, průměrná roční teplota vzduchu nad 8 ćC. Půdoochranné technologie, založené na mělkém zpracování půdy (podmítka, opakovaná podmítka) jsou doporučovány především do sušších oblastí. Důvodem je šetření půdní vláhou. Intenzivní kultivace vede k prosušení půdy a tím ke špatnému a nepravidelnému vzcházení porostů. Přednosti těchto technologií z hlediska úspory času i nákladů však vedou k jejich rozšiřování i do humidních oblastí, příkladem je současný zvýšený zájem o tyto technologie v ČR, a to i podniků hospodařících v pahorkatinách s vyšším ročním úhrnem srážek a nižší teplotou vzduchu.

Plochy oseté kukuřicí na zrno postupně zabírají stále větší území a naopak plochy kukuřice na siláž spojené se snižováním stavů skotu klesají. I přesto však kukuřice na siláž stále zaujímá větší osetou plochu. Podle ČSÚ se plochy oseté kukuřicí na siláž od roku 1990 z 30 tis. ha zvýšily na současných 110 tis. ha a plochy oseté kukuřicí na siláž se od roku 1990 z 398 tis. snížily na současných 170 tis. ha. Faktem však zůstává, že v současnosti celkové plochy oseté kukuřicí setou činí necelých 300 tis. ha. K rozvoji a rozšíření jejího pěstování vede její relativní nenáročnost na půdní a klimatické podmínky spojená s novými hybridy, které umožňují její pěstování i ve vyšších klimatických podmínkách. S novými hybridy přišly i nové pěstební technologie, které se úspěšně využívají při pěstování této plodiny. Pro zakládání porostů kukuřice se dnes využívá několik technologických postupů zpracování půdy. Hůla a kol. (2008) uvádí, že volbu pracovních postupů je potřeba přizpůsobit stanovištním podmínkám, zařazení kukuřice do osevního postupu včetně managementu posklizňových zbytků, stavu půdy po sklizni předplodiny, vybavení podniku technikou i dalším faktorům. Nejznámější s nejdelší tradicí je klasická technologie se zpracováním půdy orbou. U nových půdoochranných technologií jsou používány převážně dva základní způsoby zakládání porostů. První způsob tvoří "minimalizační" technologie s redukovanou přípravou půdy. Druhý způsob využívá technologie bez přípravy půdy tzv. přímé setí. U postupů s redukovanou přípravou půdy, je ke zpracování půdy používáno radličkové nářadí s mělkým nebo středně hlubokým zpracováním půdy na podzim a mělkým kypřením před setím. U postupů bez přípravy půdy je vyloučeno jakékoliv zpracování půdy před setím. Minimalizační systémy zpracování půdy se v podstatě vyznačují dvěma hlavními znaky. Snížením intenzity zpracování půdy bez obracení zpracovávané vrstvy půdy a ponecháním zbytků rostlin na povrchu (mulč) nebo ve vrchní vrstvě půdy. Zjednodušené systémy, při nichž zůstává více jak 30% povrchu půdy pokryto rostlinnými zbytky, jsou považovány za půdoochranné. Hlavními výhodami půdoochranných systémů zpracování půdy je možnost rychlého založení porostu, dodržení agrotechnických termínů, snížení nákladů na přípravu půdy a setí, snížení či zamezení eroze půdy a především ochrany půdní vláhy. Z praxe a z výsledků výzkumu jak v České republice, tak i z pramenů především z USA je patrné, že půdoochranné technologie, pokud jsou správně prováděny stabilizují, nebo zvyšují výnos.

U kukuřice je v současnosti z hlediska ochrany půdního a životního prostředí využívání půdoochraných technologií téměř nezbytné. Využíváním těchto technologií se taktéž redukuje eroze půdy, zhutňování půdy a vytváření utuženého podorničí, snížení vyplavování dusíku do podzemních vod a v neposlední řadě také omezení rozvoje plevelů. U postupů kde se využívá přímého setí do meziplodin je půda obohacována o rozpadající se organickou hmotu těchto meziplodin.

Koncem 90. let minulého století byla firma P & L spol. s r. o. z Biskupic u Luhačovic mezi prvními průkopníky minimalizačních technologií v České republice. V současnosti je jedním z hlavních importérů zemědělské techniky pro půdoochranné technologie z USA, kde jsou tyto systémy zakládání širokého spektra plodin využívány u většiny farmářů. Dnes zajišťuje zemědělcům ucelený technologický a poradenský servis pro tyto technologie na území ČR a SK včetně doporučení a dodání vhodné techniky do daných podmínek. Nabízí pěstitelům kvalitní zemědělskou techniku pro technologické postupy, která již několik desetiletí pracuje po celém světě v různých podmínkách. Stroje jsou univerzální a tudíž je možno jejich využití i v klasickém systému zpracování půdy. P & L tedy přináší na trh progresivní a moderní řešení problémů, které farmáře a zemědělce trápí.

Zvyšují se plochy kukuřic založených technologií setí do nezpracované půdy či do redukovaně zpracované půdy, neboť právě kukuřice je k těmto postupům velice vhodná a tolerantní. Při využívání těchto technologií musí být ovšem porost založen kvalitně podle zásad správné agrotechniky.

Při zakládání porostů kukuřic s redukovanou přípravou půdy je základní pracovní operací podmítka po sklizni (mělké kypření), která se může provádět na podzim opakovaně do různých hloubek. Další podzimní pracovní operací může být podrývání (hloubkové kypření), které zabraňuje vzniku utužené podorniční vrstvy, nebo již takhle vzniklou vrstvu rozrušuje. Podrývání se provádí do hloubky max. 45 cm v časových intervalech 3-5 let a v systémech s redukovanou přípravou půdy nahrazuje orbu. Ke stanovení optimální hloubky kypření je důležité použít penetrometr. Poněvadž, každý centimetr hloubky kypření zbytečně navíc stojí jenom vyšší spotřebu nafty. Tato operace pokud se v daném roce na pozemku provádí, bývá zpravidla poslední podzimní operací. Systém střídání pracovních hloubek jednotlivých pracovních operací se nazývá "Vertikální zpracování půdy" a společnost P & L uplatňuje tento systém u svých zákazníků a to jako jediná včetně vertikálního zpracování půdy seťového lůžka v celém spektru plodin.

Porosty kukuřic lze podle technologie P & L založit několika různými způsoby. Způsob první a nejčastěji používaný je založen na opakované podmítce s možností zapravení organických nebo minerálních hnojiv. Jelikož kukuřice v průběhu vegetace potřebuje velké množství živin, je ideální tyto živiny aplikovat před podzimní podmítkou (kypřením). Jedná se především o fosfor, draslík a hořčík, kterými lze hnojit do zásoby.

První podmítka se provádí pokud možno co nejdříve po sklizni do hloubky max. 8 – 12 cm, abychom zabránily výparu vody z půdy a zároveň podpořily vzcházení plevelů a výdrolu. Pracovní operace se provádí buď diskovým podmítačem (nerovnoměrné zpracování), nebo dlátovým radličkovým kypřičem Kockerling Vario, (s šířkou radliček 10 nebo 13 cm) nebo Köckerling Quadro, který pozemek urovná a rovnoměrně zpracuje v celé šíři pracovního záběru. Následnou podmítku provádíme v podzimním období do větší hloubky s použitím radliček o šířce 6 nebo 10 cm. Hloubka pracovní operace je závislá na několika faktorech a to na mocnosti ornice daného pozemku, technickém vybavení podniku a na požadavcích agronoma. Před samotnou podzimní podmítkou (kypřením) můžeme na pozemek aplikovat také organická nebo minerální hnojiva a ta následně zapravit do půdy. Při použití dlátového radličkového kypřiče zapravíme hnojivo rovnoměrně do celého zpracovávaného profilu půdy. Po podzimní podmítce (kypření) se pozemek nechá v klidu do jarního období. Na jaře dle průběhu zimního počasí můžeme do takto připravených podmínek přímo set nebo provést předseťovou přípravu, abychom půdu "otevřeli" a docílili rychlejšího prohřátí a vysušení půdního profilu. K předseťové přípravě se využívá dlátového radličkového kypřiče VARIO s šíří radliček 10-13 cm, nebo novinky v oblasti přípravy půdy Köckerling Allrounder. Před předseťovou přípravou půdy lze aplikovat plošně minerální hnojiva. K setí kukuřice se využívají přesné secí stroje se zónovou (vertikální) přípravou půdy. V takto prováděné technologii lze s úspěchem také použít aplikaci totálního herbicidu pro účinnou likvidaci vytrvalých plevelů především na podzim.

Při využívání půdoochranných technologií je zapotřebí se řídit určitými základními zásadami:

• půdní profil zpracovávat na různou hloubku v jednotlivých letech a k jednotlivým plodinám dle přírodně-klimatických podmínek a požadavků plodin
• minimalizovat počty operací na poli a tím eliminovat riziko vzniku utužené spodní vrstvy, ale především šetřit půdní vláhu.
• využívat hloubkových kypřičů k rozrušení utužené spodní vrstvy v intervalech

Podle Kostelanského a kol. (1998) lze mělkým kypřením půdy za vláhově nepříznivých podmínek půdu připravit relativně s vyšší kvalitou a menší potřebou energie, než při zpracování půdy po orbě. Snížení hloubky i intenzity zpracování půdy při použití kypřičů vede k lepšímu hospodaření s půdní vodou.

Druhý způsob je zakládání porostů kukuřic do nezpracované půdy tzv. přímý výsev. Tento systém se v posledních několika letech v ČR velmi rozšířil. Přispěli k tomu i dotace, které zemědělci dostávají za plochy oseté meziplodinou v zimním období a dalším faktorem napomáhajícím jeho rozvoji je i průběh zimního a jarního počasí. První variantou, která je častěji využívána, je technologie, kdy po sklizni hlavní plodiny se provede pokud možno co nejdříve podmítka, která zabezpečí přerušení půdní kapilarity (zamezení ztráty vody) a podpoří vzcházení plevelů a výdrolu. Po podmítce následuje chemická likvidace vzešlého porostu a následné setí vymrzající meziplodiny. Dle průběhu zimního období se na jaře rozhodneme, zda porosty kukuřice zasejeme přímo do vymrzlé meziplodiny nebo je zapotřebí před samotným setím provést chemickou likvidaci meziplodiny. Setí se provádí přesnými secími stroji s páskovou přípravou půd (vertikální příprava seťového lůžka). Druhou variantou bezorebného setí je ponechání organických zbytků hlavní plodiny až do jarního období. Mulčovacími branami se pouze podpoří vzejití plevele a výdrolu. Vzešlá biomasa se může chemicky zničit dle vývoje počasí ještě na podzim. Na jaře se seje přímo do ponechaných organických zbytků, nebo se ještě podle aktuálních podmínek provede před setím chemická likvidace plevelů.

Podle Šimona a kol. (1999) má setí plodin do mulče z vymrzajících meziplodin výrazný půdoochranný účinek a specifický význam především u plodin s pomalým počátečním růstem a vývojem, pěstovaných v širších řádcích, které nechrání dostatečně půdu před vodní i větrnou erozí.

Kostelanský a kol. (1998) uvádí, že setí plodin do mulče přináší řadu výhod:

• omezení půdní eroze - podle uskutečněných měření (Dickey a kol. 1984) již 20 % pokryvu povrchu půdy snižuje erozi o 50 %.
• ochrana půdy před zhutňováním – omezení přejezdů v jarním období, kdy půda je vlhčí a méně odolná proti stlačování
• omezení průniku sloučenin dusíku do podzemních vod – vyseté meziplodiny na sebe váží pohyblivý dusík a tím výrazně omezují vyplavování
• omezení rozvoje plevelů – dobře založený porost meziplodiny potlačuje plevele během podzimu.
• šetření půdní vláhy

Nejvhodnější druhy meziplodin pro naše půdní a klimatické podmínky jsou svazenka vratičolistá, hořčice bílá a ředkev olejná.

Samotné setí kukuřice se provádí speciálními secími stroji, které jsou schopny kvalitně založit porosty kukuřice téměř v jakýchkoliv podmínkách a i zde platí hlavní pravidlo, že "sklizeň začíná setím". Špičkovými přesnými secími stroji jsou stroje od firmy KINZE, které vedle technických předností dávají zemědělcům především také technologické možnosti. Stroje jsou vybaveny čistícími koly, které vytvoří pás půdy bez mulče. V takto připraveném pásu připraví speciálně konstruovaný disk tzv. koltr, ideální seťové lůžko pro uložení osiva. Připravené seťové lůžko splňuje veškeré požadavky podle zásad správné agrotechniky. Především v postupech do nezpracované půdy nebo s redukovanou přípravou je tento postup pro správně založený porost limitující. Je totiž velmi nezbytné zamezit kontaktu vzcházející rostliny s rozkládajícími se rostlinnými zbytky, a to jak na povrchu půdy tak i v půdě. V meziřádcích je naopak mulč přínosem a tvoří tu nejúčinnější ochranu proti erozi, neproduktivnímu výparu vláhy a růstu nové generace plevelů. Za speciálně konstruovaným diskem "koltrem" je dvojdisková secí botka se stavěcími koly, která vytvoří pevnou brázdu ve tvaru "V" pro uložení osiva a bezprostředně následující přítlačná kola tuto brázdu zavírají a zajišťují, aby osivo mělo co největší kontakt s půdou. Osivo zaseté systémem KINZE je v konstantní hloubce, má pevné se´tové lůžko, pevně přiléhá k okolní zemině bez rostlinných zbytků, které ztěžují klíčení. Pro podporu vzcházení je možno současně dodávat při setí osiva také startovací dávku hnojiva a granulované insekticidy.

Startovací dávka hnojiva je ukládána tzv. "pod patu". Hnojivo je uloženo vedle řádku s osivem a především pod osivem. Dávka hnojiva aplikovaná při setí má pro rostliny význam především v počátečních vývojových fázích. Rostliny při ideálních podmínkách na toto přihnojení reagují velmi pozitivně a to především rychlejším počátečním růstem a dobrým zdravotním stavem.

Secí stroje KINZE vynikají svým jedinečným systémem výsevu, kdy osivo je vyséváno jednoduchým mechanickým nebo patentovaným podtlakovým výsevním ústrojím (EDGEVAC), které splňují požadavky zemědělců téměř na 100%. Mechanické i podtlakové výsevní ústrojí zabezpečují přesnost požadovaného počtu jedinců a jejich rozložení v řádku za všech podmínek a ve všech technologických postupech.

Po zasetí je zapotřebí rostlinám vytvořit ideální podmínky pro růst a vývoj i v průběhu vegetačního období. Kukuřice stejně jako jiné intenzivně pěstované plodiny potřebuje dostatek živin a to především dusíku, fosforu, draslíku. Živiny můžeme do půdy dodávat prostřednictvím hnojiv v organické i minerální formě. Předností kukuřice je i její schopnost využívat efektivně dusík z organických hnojiv dodaný jak před setím, tak i v průběhu vegetace. Dusík můžeme v průběhu vegetace dodávat rostlinám i v minerální formě lokálně při meziřádkové kultivaci. Meziřádková kultivace dnes nahrazuje aplikaci herbicidů, ničí mechanicky plevele, provzdušňuje půdu a vytváří drobtovitou strukturu půdy. K meziřádkové kultivaci se hojně využívají kultivátory se zónovou aplikací hnojiv, např. PPL ECOFERT, který vyrábí společnost P & L Biskupice. Kultivátor je určen k prokypření meziřádků u širokořádkových plodin (kukuřice, slunečnice) a současné aplikaci kapalného hnojiva (tzv. řízená výživa). Přímo do zóny kořenů rostlin se aplikuje kapalné hnojivo (např. DAM) v dávce, kterou je rostlina schopna skutečně využít. Jelikož je hnojivo aplikováno přímo do půdy, nedochází k volatizaci a následnému znečišťování životního prostředí. Současně s hnojivem je možné aplikovat do půdy i insekticid (mix s hnojivem) a tím významně zefektivnit ochranu proti škůdcům včetně diabrotiky. Výhodou takto využívaných technologií jsou ekonomické i ekologické úspory a přínosy. Ekonomické úspory jsou ve snížení nákladů na hnojiva a chemické přípravky. Ekologické přínosy jsou především v rozrušení půdního škraloupu, mechanické likvidaci plevelů, provzdušnění a rychlejšího prohřátí půdního profilu. Kukuřici řadíme mezi rostliny typu C4, z čehož vyplývá i její náročnost na teplotu vzduchu i půdy a také na dostatečný přístup půdního vzduchu. Ve vyšších klimatických podmínkách se použití přihnojovacích kultivátorů doporučuje. Kultivátor rozruší půdní škraloup, prokypří půdní profil a dojde k intenzivnímu provzdušnění a rychlejšímu ohřátí půdy, na což rostliny kukuřice velmi intenzivně a pozitivně reagují. Uživatelé kultivátorů podpoří růst porostů a zlepšení zdravotního stavu kukuřice. Kultivátory mají několik typů aplikačního nářadí, ze kterých může agronom volit. Znamená to, že tyto stroje mají své nepostradatelné místo nejen v klasických technologiích, ale i v technologiích minimalizačních.

Mimimalizační technologie společnosti P & L jsou založeny především na vertikálním zpracování půdy. V České a Slovenské republice se uplatňují a fungují více jak 10 let. Své příznivce si našly u malých farmářů i velkých zemědělských podniků a to ve všech klimatických regionech. Uživatelé oceňují jednoduchost technologického postupu, hospodaření v souladu s nitrátovou směrnicí, šetření půdní vláhy, zamezení eroze, ale především stabilizace a navýšení výnosu plodin.

Literární přehled:

Badalíková, B.: Význam meziplodin při protierozní ochraně půdy, Úroda, 1999, č. 6, s. 8 - 9

Hůla, J. a kol.: Minimalizace zpracování půdy, Profi press, s.r.o. Praha, 2008, s. 248

Hůla, J.: Půdoochranné technologie zakládání porostů plodin. Studijní informace, Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 1999, s. 46

Hůla, J., Zelená, L.: Technika v postupech ochranného zpracování půdy k širokořádkovým plodinám, Metodika, ÚZPI, Praha, 1995, s. 28

Kostelanský, F.: Obecná produkce rostlinná, AF MZLU Brno, 1998, s. 212

Mišina, T., Kováč, K.: Ochranné obrábanie pody, VÚRV Piešťany, 1993, s. 165

Petr, J., Húska, P.: Rostlinná výroba – I (Obecná část, obilniny), AF ČZU Praha, 1997, s. 197

Šimon, J., Škoda, V., Hůla, J.: Zakládání porostů hlavních plodin novými technologiemi, Agrospoj, Praha, 1999, s. 78

Čtenost článku: 3158

zpět