Nacházíte se zde: Zemědělské stroje > Zpracování půdy > Kultivátor s přihnojováním PPL > Meziřádková kultivace a výživa kukuřice
Kultivátor s přihnojováním PPL
Meziřádková kultivace a výživa kukuřice
Kukuřice je významnou plodinou a v současnosti se její osevní plochy rok od roku zvětšují. Důvodů, které vysvětlují tento trend je několik:
- Především má ohromný energetický potenciál, a to 324 000 MJ/ha (obilniny 216 000 MJ/ha).
- Moderní hybridy poskytují zemědělcům vysoké výnosy, jakost zrna a pěstování i v oblastech kde se dříve kukuřice pěstovala ojediněle nebo s neúspěchem.
- Krátká vegetační doba, sklizeň lze časově plánovat a cíleně řídit.
- Možnost využití potenciálu kukuřice k průmyslovému zpracovaní (zde jsou zatím velké rezervy).
Meziřádková kultivace
V posledních letech se stále více v praxi začíná prosazovat kultivace porostu kukuřice v průběhu vegetace. Meziřádkovou kultivací je zpracovávána především povrchová část ornice. Kultivace nám obnovuje strukturní stav v povrchu ornice, narušuje a ničí půdní škraloup vzniklý po deštích, mechanicky ničí a snižuje zaplevelenost porostů, zlepšuje vsakování vody a naopak omezuje evaporaci z půdy. Kultivace umožňuje přívod vzduchu a výměnu plynů v rhizosféře. Kultivaci je vhodné provádět za ideálních vláhových a teplotních podmínek. Správně nastavený kultivační stroj obnovuje (vytváří) optimální fyzikální stav povrchové vrstvy ornice, ale přitom nesmí neporušit kořenovou soustavu rostlin. K meziřádkové kultivaci kukuřice se používají kultivační plečky. 
Nároky kukuřice na živiny
Kukuřice patří mezi rostliny typu (s cyklem) C4 na rozdíl od většiny zemědělských plodin s cyklem C3. V porovnání s jinými zemědělskými plodinami vykazuje určité rozdíly v reakci na pěstování a výživu. Tato metabolická odlišnost ji řadí mezi rostliny s vyššími nároky nejen na teplotu vzduchu, ale i půdy a současně vytváří předpoklad pro efektivní využití přijatých živin na tvorbu výnosu. Rostliny vytváří mohutný kořenový systém, což jim umožňuje dobře využívat živiny z hlubších půdních vrstev. Hloubka odběru živin se v průběhu vegetace mění.
Počátek vegetace je u kukuřice charakterizován velmi malým růstem a také nízkým odběrem živin. V prvním měsíci růstu odebere pouze 3,0 - 5,5 kg N z hektaru. V následném průběhu vývoje porostu se nároky na příjem jednotlivých živin zvyšují. Porost kukuřice při výšce 40 - 50 cm odebere 132 kg N, 15,4 kg P, 184 kg K, 17,6 kg Ca a 10,1 kg Mg. V období před objevením laty přijme až 75 % všech živin. Pro vytvoření vysokého výnosu musí mít kukuřice v tomto vývojovém období dostatečné množství přístupného dusíku a také dostatek přístupného draslíku. Na draslík mají rostliny v tomto období daleko vyšší nároky než na dusík.
Příjem draslíku vrcholí ve fázi voskové zralosti a poté dochází k mírnému poklesu doprovázenému exkrecí draslíku přes kořenový systém do půdy. K tomuto jevu nedochází u silážní kukuřice, poněvadž se sklízí ve voskově mléčné zralosti.
Odběr fosforu u kukuřice se rovnoměrně zvyšuje v průběhu vegetace až do sklizně, ale i zde se vyskytují dvě kritická období. První se objevuje na začátku růstu, kdy se začíná tvořit kořenový systém a druhé ve fázi objevení se laty až kvetení. Na půdách kde je nízký obsah fosforu může docházet k hyperchlorofylaci rostlin. (červenofailové zabarvení rostlin). K tomuto jevu může také docházet při nižších teplotách a to v důsledku omezeného příjmu P (při teplotách pod 10 °C, které zmíněný deficit P na chudých půdách dále prohlubují). Doporučuje se proto při setí aplikovat dávku fosforu a to jako startovací hnojení "pod patu" v superfosfátech nebo v amofosu. Druhým kritickým obdobím je fáze kvetení, kdy je důležité, aby rostliny přijaly dostatečné množství fosforu a ten se poté mohl přesunout do palic.
Dalšími živinami jsou síra a hořčík. Hnojení sírou a hořčíkem se doporučuje, protože jsou nezbytnou součástí řady metabolických procesů. Síra je důležitá při syntéze bílkovin, zajišťuje vyrovnaný vývoj a růst rostlin a zvyšuje využití dusíku v rostlinách. Hořčík je nezbytný pro tvorbu chlorofylu.
Na tunu zrna a odpovídající množství slámy odčerpá kukuřice v průměru: 25-30 kg N, 4,5-7,0 kg P, 21-30 kg K, 4,5-7,5 kg Ca, 3,5-6 kg Mg.
Nároky na půdu a organické hnojení
Kukuřice nevyžaduje zvláštní nároky na půdu. Vyšší a stabilní výnosy zabezpečí půdy střední až těžší s optimálním pH od 5,5 do 7,2 a dobrou zásobou všech živin.
Kukuřici s hlediska agrotechniky můžeme zařadit mezi okopaniny a tudíž se k ní doporučuje pravidelně hnojit organickými hnojivy.
Z organických hnojiv je nejčastěji využíván chlévský hnůj. Na méně úrodných půdách s nízkým obsahem humusu na něj kukuřice reaguje většinou kladně. Optimální dávky chlévského hnoje se pohybují v rozmezí 30 - 40 t/ha.
Kukuřice se řadí mezi plodiny, které velmi pozitivně reagují na hnojení kejdou nebo močůvkou. Zvláště výhodné je podle Richtera et al. (1988) a Římovského (1989) hnojení kejdou prasat a skotu. Výhodou kejdy je, že kejdou můžeme hnojit v létě na strniště, na podzim na podmítku nebo na zoranou půdu a také na jaře (zapravení kombinátory). Kejdu používáme v nižších dávkách 20 - 35 t.ha-1 
nebo podle Římovského (1989) ve dvouletých - třiletých cyklech v dávce 75-125 t/ha. Pokud aplikujeme vyšší dávky je vhodné je aplikovat v kombinaci s organickou hmotou (slámou). V praxi je dnes hojně využívané přihnojování kejdou v průběhu vegetace pomocí speciálních aplikátorů. Kejda má příznivý vliv na živinný režim půd. Správně vyrobená a ošetřená kejda je pro kukuřici významným zdrojem organických látek, živin, mikroorganizmů a látek stimulační povahy. Kejdou dodané živiny představují značnou finanční úsporu pro zemědělce.
Hnojení jednotlivými živinami
Při pěstování kukuřice na zrno se zaorávkou slámy a jejím následným rozkladem se do půdy vrátí až 2/3 dusíku, 3/5 kyseliny fosforečné a 5/6 draslíku. Tyto hodnoty je potřeba brát v úvahu při výpočtu dávek hnojení u následných plodin. U silážní kukuřice se odebrané množství živin částečně navrací do půdy ve formě organických hnojiv.
Dávky dusíku volíme s ohledem na předpokládaný výnos u kukuřice na zrno nebo na siláž. Kukuřice s výnosem 9 t zrna v průměru odčerpá 216 kg N. Dusík můžeme aplikovat ve formě organických nebo minerálních hnojiv a to na podzim nebo na jaře. Pokud k hnojení použijeme minerální hnojiva můžeme dávku aplikovat jednorázově nebo rozdělit na hnojení základní před setím a na hnojení během vegetace. K základnímu hnojení můžeme použít ledek amonný, ledek amonný s vápencem a nebo síran amonný , kdy zároveň s dusíkem dodáme i síru. Přihnojení se provádí při výšce porostu cca 40 cm. K aplikaci lze použít speciální kultivátor (plečku) s kapalným přihnojováním, který umístí hnojivo přímo ke kořenům rostlin a přitom provede meziřádkovou kultivaci (provzdušnění, mechanické zničení plevelů). K přihnojení lze použít kapalných hnojiv DAM - 390 a nebo SAM - 240 (do půdy dodáme i síru). Pokud se k přihnojení používá kejda, musí se dát pozor, aby se nepřehnojilo dusíkem, což by vedlo k prodloužení vegetační doby a špatnému dozrávání.
K určení dávky fosforu, draslíku, hořčíku a zajištění optimální potřeby kukuřice těmito živinami musíme vycházet z AZP (agrochemické zkoušení půd). Ideální je hnojiva aplikovat na podzim při zapravování organických hnojiv nebo jiné organické hmoty, čímž zajistíme jejich lepší dostupnost rostlinám. Pokud hnojiva nezvládneme zapravit na podzim můžeme je aplikovat na jaře společně s dusíkatým hnojením. Pokud máme k dispozici kvalitní secí stroj s přihnojovacím zařízením, můžeme při setí využít tzv. hnojení "pod patu". Hnojením "pod patu" dodáme do půdy tzv. startovací dávku hnojiva. Z hnojiv můžeme aplikovat amofos, NP a NPK hnojiva. Tato dávka je využívána rostlinami v počátečních vývojových fázích při tvorbě a růstu kořenového systému. Porost, u kterého bylo použito tzv. hnojení "pod patu" rovnoměrněji vzchází, má rychlejší počáteční růst a dobrý zdravotní stav.
Z mikroelementů je kukuřice náročná na zinek a bór. K jejich deficitu dochází především na půdách zásaditých a dále zvláště za déle trvajícího suchého počasí.
Zónová aplikace hnojiv
Technologicky vyspělí pěstitelé nejen v zahraničí ve velké míře uplatňují aplikace kapalných hnojiv do půdy ke kořenům rostlin.
Aplikace kapalného dusíkatého hnojiva nebo kapalného mixu do blízkosti kořenů umožňuje v závislosti na zásobě živin v půdě snížit plánovanou dávku dusíku, případně fosforu o 30 - 50 % v porovnání s aplikací v klasických technologiích (plošné hnojení), při zachování úrovně výnosu a nepoškození porostu. V praxi jde o to, že dávku fosforu a část snížené dávky dusíku lze aplikovat současně při setí kukuřice secím strojem KINZE. Zbývající část dávky dusíku lze aplikovat v průběhu vegetace do výšky porostu cca 40cm speciálně konstruovaným kypřičem (kultivátorem) s přihnojováním.
Kultivátor se zónovou aplikací kapalného hnojiva vhodně doplňuje a podporuje přihnojování pod patu kukuřice při setí secím strojem Kinze a dotváří pak moderní a vysoce racionální technologie pěstování této perspektivní plodiny. Kultivace porostů kukuřice se současnou zónovou aplikací kapalného hnojiva je významným agrotechnickým opatřením s prokazatelným ekonomickým efektem. V závislosti na agroekologických podmínkách, průběhu počasí a úrovni techniky se využitím startovacích dávek hnojiv při setí kukuřice s následnou aplikací kapalných hnojiv ke kořenům rostlin dosahuje vyšších výnosů, zdravých a vyrovnaných porostů, ale především úspory hnojiv ve výši okolo 1 500 Kč/ha.
Pokud se použije premergentní herbicidní přípravek Guardian Safe Max, použitím kultivátoru s přihnojením se jeho účinnost nesnižuje. (snížení nákladů na herbicidní ošetření).
Zónová aplikace hnojiv zabezpečuje vyšší využitelnost živin, umožňuje snížení dávek hnojiv při zachování úrovně výnosů a kvality produkce. Je ekologicky šetrná a především je v souladu s nitrátovou směrnicí (170 kg N/ha).
Správnou výživou můžeme výrazně napomoci překonat stresová období vývoje rostlin kukuřice a snížit náklady na hnojiva.
Více informací:
Čtenost článku: 7466
